 |
 |
Duše jsme my. Duše je to co v nás zůstává po celou cestu, nejen životem, ale také vším předtím a potom. Život utváří naši duši skušenostmi, sklamáním bolestí, krásou... Všechny vlivy utvářejí naši duši aby byla co nejodolnější a nejdokonalejší. Já si duši asi nejlépe představím jako hroudu keramické hlíny. Kruh se točí a pod vašimi prsty se vytváří něco krásného. Nádherná nádobka je stále vyšší a vyšší a také krásnější a pak se z ničeho nic stěny zhroutí a je to zase jen gromádka hlíny. Musíte ji dlouho spracovávat, aby se zacelily všechny trhliny, ale i přez to se vše může znovu narušit. Stopa na duši je něco co vás sešlápne a znemožní vám pokračovat. Musíte se vrátit, najít chybu a začít znovu, jinak, zkušeněji. Můžete nechat prst klouzat hlínou a najdete tak překrásný vzor. Můžete nechat prst klouzat úplně stejně, ale stěna se zhroutí. Dokonale náhodné. DOkonale kruté, ale krásné. |